13. 02. 2014

Strach, křik a nový osobní rekord, neboli skokanský můstek a já

Rozjezdový můstek má pouze něco přes pět metrů, rychlost se zcela jistě nepřehoupne přes patnáct kilometrů v hodině a skočit dál než metr je pro amatéry prakticky nemožné. Přesto mě, když jsem se poprvé spouštěla z umělohmotného skokanského můstku K-4, má počáteční odvaha rychle opustila, vyděsila jsem široké okolí svým výkřikem a … s mohutnou pomocí instruktorů jsem si skočila svůj nový osobní rekord: půl metru!

Že ve stánku u přenosného můstku nemají skokanské boty přesně ve vaší velikosti? Nevadí. Jak je známo, pro zážitky se musí trpět a člověk se tak nakonec s nohou číslo 43 vejde s pokrčenými prsty i do obuvi o tři čísla menší. Skokanské boty jsou tak trochu podobné obyčejným „lyžákům“: zadní část je vyztužena tvrdším materiálem, který skokana nutí mírně pokrčit kolena. 

Kromě bot dostávám rovněž helmu a skokanské lyže. Se vším vybavením vystoupám po kovových schůdcích až do zhruba dvoumetrové výšky a pokouším se připevnit si boty na lyže. Své úsilí však po chvíli vzdávám a raději volám na pomoc instruktory. S podobným vázáním jsem se ještě nikdy nesetkala: bota se musí připevnit jak vpředu, tak i vzadu. Umělohmotný kolík, jenž „plandá“ v zadní části vázání, se zapíná přímo do boty.

Po umělohmotné stopě se střemhlav dolů vydá první klouček, druhý … a pak už je řada na mně. Obyčejně se návštěvníci mého vzrůstu a věku spouštějí po stopě sami, bez pomoci pracovníků. Já však znám svůj strach z výšek a prosebným pohledem k sobě opět volám instruktory. Ti nejprve přidrží lyže ve stopě svými botami, abych se, nedej bože, nerozjela dolů nekontrolovaně, a pak mě chytnou za ruce.

Pouští lyže a já jedu, letím, padám do útrob umělohmotného strachu. Křičím tak, že si na skokanský můstek netroufne už asi vůbec nikdo. Všechno to probíhá neuvěřitelně rychle. Pokouším se odrazit na konci stopy. Nicméně můj půlmetrový skok je spíš výsledkem úporného snažení mých německých ochránců. Brzdím, plužím, zouvám lyže. To byl fofr.

O minutu později už stojím na rampě podruhé. Chci překonat svůj strach a skočit sama, na chvíli si připadám jako hlavní hrdinka americké reality show „Faktor strachu“. Rozjedu se, skočím, po dopadu se ohlédnu a vidím zdvižený kamarádův palec. Asi jsem jednička…

Foto: Václav Mudra


Generální partneři Oficiální partneři Hlavní mediální partneři Mediální partneři Dodavatelé Generální mediální partneři Partneři parku Partneři parku Partneři parku Partneři parku Partneři parku